Hluboká nad Vltavou


Kolem Hluboké jsem projížděla několikrát. Poprvé při cestě za Karlem IV. Pravda, je to zámek a já jsem hradová, ale je to takový ten zámkovitý zámek. Prostě čekáš, kdy za rohem vyskočí Popelka a Sněhurka a princ Krasoň. A tam musíš.

Vydali jsme se na Hlubokou v březnu. Na jednu stranu dobrý, protože jsme se nemačkali s hordami turistů, na stranu druhou zase byla otevřená jenom jedna prohlídková trasa a zima byla jako v morně. 

Jako první se návštěvník dostane do nádherného parku, který jistě na jaře v plném květu musí vypadat o milion procent líp, ale i opadané stromy a sychravé počasí mu na půvabu moc neubrali. V zimní zahradě je malá instalace soch a v prostorách zámku se také nachází Alšova galerie, takže při větším množství času se rozhodně vyplatí jít i tam. Náladu mi zkazily jenom vždypřítomné stánky s hnusnými lapači turistů (doslova lapači, prodávali všechno od lapačů snů, přes indiánské náramky k hnusomagnetkám), které se tísnily v zimní zahradě společně se sochami. Za kolotočářské stánky uděluju pokárání a minusové body. 

Za zimní zahradou jsme našli zámeckou kavárničku, která byla spíš zavřená, než otevřená, ale limču jsme dostali. Prostředí pěkné, jen předsezónně unavené. 

Hluboká je celá přestavěná v neogotickém stylu a jako lovecký zámeček je i dekorovaná. Všudepřítomné trofeje, vížky a portálky vyvolávají dojem toho pravého hogofogo královského hradu, jenže poučený návštěvník ví, že to je jen manýra.
Zámeček stojí na místě původního královského hradu z poloviny 13. století. Ten byl královským majetkem a jako takový sloužil coby zástava všemožným šlechticům. V roce 1561 hrad zakoupil rod pánů z Hradce. Ti hrad přestavěli na renesanční zámek, ovšem řízením osudu hrad o sto let později získává rod Schwarzenbergů, konkrétně Jan Adolf I.. Ti pak Hlubokou vlastnili až do roku 1939, kdy poslední majitel prchl před nacisty. O Schwarzenbercích už jsme si svoje řekli několikrát (tady a tady), každý kdo se aspoň trochu vyzná, tak ví jak tento rod prosperoval, fungoval, dělil se a spojoval. Díky Schwarzenbergům byla Hluboká dvakrát přestavěna, nejprve v barokním stylu, posléze do současné neogotické podoby a to díky knížeti Janu Adolfovi II. a jeho ženě Eleonoře. Ti si v Anglii zamilovali Windsor a Hlubokou upravili dle tohoto vzoru. 

Jak už jsem psala, v březnu byl otevřený jenom jeden okruh. Aspoň, že ten. Navštívili jsme tak okruh reprezentační pokoje věnovaný především již zmiňovanému Janu Adolfovi II. a Eleonoře. Trofeje byly i všude v interiérech, okruh je temperovaný, takže není zima ani předmětům, ani návštěvníkům (aspoň ne moc). 
Všude... A tím myslím VŠUDE jsou tapiserie, textilní závěsy a drapérie. Nádherné kazetové stropy. Autorem části výtvarné výzdoby je vídeňský malíř Glässer. Okruh stojí za to navštívit už jenom kvůli architektonickým interiérovým prvkům. A knihovně. 

Další okruhy, které se otevírají klasicky na sezonu jsou:
Ráda bych je viděla všechny, ale časově se tam v sezoně moc nedostaneme. A upřímně? Nemám chuť se vracet. Průvodkyně, paní středního věku ve vaťáku, brunetka s polodlouhými vlasy, nám prohlídku naprosto znechutila. Bohužel se nepředstavila a neměla jmenovku, takže nemůžu jmenovat, ale měla otřesnou zdvíhavou dikci. Do místností nevcházela, hulákala výklad z chodby a do pokoje se vydala až když už jsme byli všichni jinde. Jména, nebo historická fakta nezmiňovala a to ani v hlavním sále, který byl nadupaný obrazy a text tedy vesměs stál na jednotlivých osobnostech. Bohužel jsme se dozvěděli jenom, že Jan Adolf měl ženu. Pak tam byl nějaký kardinál. Pravděpodobně byli vymalovaní na zmíněných obrazech, ale nevím, nikdo nám je neukázal. Krom zdvíhavé dikce paní i nepříjemně odsekávala slabiky, což poslech dost ztížilo. A nejhorší na tom bylo, že jsme ji očividně štvali a práce ji nebavila! A to já nepromíjím. 

Dlužno dodat, že i v březnu jsme měli problém zaparkovat, takže v sezoně to musí být masakr. Na druhou stranu pod zámkem na náměstí je nádherný kostel a restaurace Solidní šance, kde jsme se nadlábli ku spokojenosti všech. 

Více informací o zámku ZDE!



Komentáře

  1. Ono je to snad pravidlo, čím turisticky vytizenejsi zamek/hrad/památka, tím horší průvodci. V Lednici to taky mnohdy stojí za to ...

    OdpovědětVymazat
  2. A přitom by člověk čekal, že to bude naopak... Chápu tlak, chápu stres, ale nechápu snižování kvality podávané informace.

    OdpovědětVymazat

Okomentovat