2016 poprvé

Velký pátek

Díky novému státnímu svátku začíná sezona už dneska. Strašně se těším. Jak jsem na konci sezony nemohla muflony ani cítit a cesta na barák se rovnala zelené míli, tak jsem zhruba od Vánoc nervózně popocházela a říkala si, kdypak se nám ten hrad zase otevře a já budu moct šířit moudrost a vědění mezi lidstvo.

Otevřel se dneska.

První pecka - ranní vstávání. Nechce se mi a při pohledu na narvaný baťoh s taškou, který vezu sebou se mi nechce ještě víc. Ale dobrý, autobus jsem stihla a společně se třemi stejně (nebo více) naloženými kolegyněmi jsme se nacpaly do busu.

Ten nás vyhodil dole pod jižní cestou. Jsem si stoprocentně jistá, že se ten zatracený kopec od října zvětšil. Nemůžu už pod kopcem.

Ráno jsem si vystoužila směnu na bráně. Padla na mě západní, takže svatej pokoj. Od devíti do půl druhé přes mě prošlo asi 50 lidí a dalších 20 se odplížilo od brány s tím, že dvacka za vlezný do areálu je moc. Chtělo se mi za nimi pomstychtivě volat: "A to počkejte až se zdvojnásobí."

Po návratu na mě vyšla prohlídka ve dvě. S šokujícím počtem 16 návštěvníků. Jestli budou takové i všechny další prohlídky v sezoně, tak sem s nimi. Neloudali se, až na obligátní poznámku Vemte to rychle, my spěcháme! neprudili a nezasahovali do výkladu. Ovšem dotazy A proč to teda neopravíte? bych šoupla na černou listinu a tazatele zavěsila za kotníky do průvanu.

My ty památky neopravujem protože nás to baví. Každý památkář, průvodce, údržbář, kdokoliv co má něco společného s památkama, vyloženě hyne zlomyslnou radostí nad tím, když vidí, že zase někde puká omítka. Na takové dotazy už člověk může odpovídat pouze povzdechem nad nedostatkem financí, ale to pak zákonitě následuje poučka, že stát by se o památky měl postarat a opravovat je. Jakože jo! Dokážu si představit spoustu peněz využitou líp, než třeba na platy některých úředníků, ale stejně... Kdyby ten barák viděli před deseti rokama, tak by mluvili jinak.

Teď je opravený vyloženě královsky. A my se můžem soustředit na vodovod, protože kdyby netekla na hajzlíkách voda, tak by byl oheň na hezky opravený střeše.

Bílá sobota

Ráno začíná pozvolna. Sice jdu první prohlídku v deset, a pak ještě jednu před odchodem na bránu, ale nepředřu se to zase ne. Taky dobře, včera kamarádka oslavovala narozeniny a já se do postele dostala někdy v jednu v noci.

Oproti včerejšku sleduju podstatný rozdíl - dneska nás všichni chválí jak je hrad hezky opravený a jak oproti minulosti vypadá reprezentativně. Následně se všichni návštěvníci ve skupině (v obou dvou nezávisle na sobě) začnou domlouvat, jak ze státu vytřískat víc peněz na památkovou péči. Výsledkem hlubokého dumání u obou skupin je řešení - Babiš! Babiš by to měl zaplatit! A ze svého! Jedna paní jde ještě dál a zapáleně vysvěltluje každému kdo je ochoten poslouchat, že by na to měli přispívat živnostníci a podnikatelé. Krom daňových povinností, by museli z výdělku odvádět ještě třeba třetinu na památky. S tímhle už málokdo souhlasí, ale Babiše by to zaplatit nechali všichni.

Pořád ještě chodím jenom první okruhy, druhý na mě nevyšel zatím žádný.

Pak střídám na jižní bráně. Vybírat vstupné do areálu je větší legrace ne ž by se mohlo zdát. Na jižní taky vede lepší cesta a přímo pod ní staví autobus, takže tudy chodí víc lidí než nahoře západní. A tak celý den prodávám vstupenky, vybírám dvacky, vysvětluju, že na dvoutisícovku (měli platit 30,-) jim vážně nemůžu vrátit, pořád dokola omeldovávám, že za dvacet korun vstupného uvidí všechna hradní nádvoří i s informačními cedulemi, takže se mohou vzdělávat, mají vstup na Prachovou hlásku a na dvě výstavy za pokladnou, WC v ceně, bufen, hradní šenk a vinotéku také (ba za dvě dospělé vstupenky dostanou lístek na ochutnávku zdarma)... někomu to stačí, někomu ne.

Sice je otevřeno teprve druhý den, ale už i tak se našli návštěvníci, kteří na moje zvučné Dobrý den" přejeli moji budky pohledem a šli dál. Na následnou výzvu Haló pane, tady se platí vstupné do areálu! jenom přidali do kroku. I takoví lidi jsou, leč jak říká kolegyně: "Kdo neplatí vstupné do areálu je zloděj a s takovýma já se nebavím."

Velikonoční neděle

Ráno se zašívám na západní bráně. Včera jsme pekly nádivku, která se v ultravýkonné hradní troubě dopekla zhruba okolo půlnoci. Pak jsme si načaly láhev vína a začaly plkat. Pochopitelně jsme probraly humorné historky z prohlídek, dnešní poměry na hradě a na památkách vůbec, minulé poměry na hradě a na památkách vůbec, zlomily jsme hůl nad většinovým návštěvníkem (každý by chtěl provázet jenom lidi, který to zajímá, mají o historii aspoň trochu ánung a jsou příjemní a plní zájmu), zdrbaly jsme svátky, každá navzájem svoje nejlepší historky za celou dobu našeho provázení, svoje příbuzné, finanční záležitosti, podnájmy/pronájmy/bydlení, partnery, ještě jednou příbuzné, nemožné nebo možné tchýně, prostě takový obyčejný příjemný večírek pro tři ženské. S hrůzou jsme pak pohlédly na hodinky kde zasvítil čas 2:13. Oddechly jsme si. Pak jsme si ale vzpomněly, že se měnil čas takže je vlastně 3:13. A večírek byl rozpuštěn.

Takže se skrývám na západní bráně v marné naději, že nikdo nedojde. Je hezky, takže moje motlidby nejsou vyslyšeny! Od rána pochodují rodinky s dětmi a ptají se proč za svoji dvacku nemají k dispozici žádný program pro děti. Když jim vysvětluju, že u nás velikonoční programy nejsou, jsem osočena, že v tom případě máme špatné webovky. Omlouvám se a kaju se.

Na hlavní pokladně dochází dvacky. Sřídá mě šéf a já s hrstí plnou dvacetikorun běžím dolů. Na pokladně se ukazuje, že krom dvacet dochází i stovky a dvoustovky, protože všichni už od božího rána platí lístky na prohlídku tisícovkama.

Jdu zrovna na prohlídku, mám tam paní, která na hradě v padesátých letech bydlela tudíž všechno zná a ví. Jakmile vlezeme do hradu spustí polohlasem svůj výklad směrem ke svým společníkům, takže mluvíme dvě. Já o historii hradu, ona o tom, že tady byla dřevárka a támhle stály věšáky na prádlo.

Odpoledne na mě konečně vychází druhý okruh. Jdu s párečkem v důchodovém věku a je to paráda. Celou dobu si povídáme, všechno je zajímá, dotazy kladou k věci a rozumné. Víc takových prohlídek. Následně na mě vychází ještě poslední okruh ve čtyři. Až na tatínka se třemi malými dětmi, kterým je zima už v hladomorně a dávají to najevo, je to bez problémů. Ale je pravda, že ty děti byly aspoň roztomilé, tatínek si je poctivě celou dobu uklidňoval, aby nevyrušovaly a takhle s krajem sezóny mám děti ještě ráda. To se nejspíš změní po spratkárnách v květnu.

Velikonoční pondělí

Ráno na odpadky. Připadlo na nás okolí hradu. Lidi jsou prasata. Tolik posmrkaných kapesníků, kusů použitého toaleťáku a vajglů aby pohledal. A to ještě sbíráme jenom ty nejviditelnější vajgly, jinak bysme se usbíraly k smrti. Na dolním parkovišti jsme objevily poklici od auta a pytlík plný slunečních brýlí a CDčkem. Připadá mi to jako lepší úlovek než loňské posrané pánské trenky.

Letos bohužel nenasněžilo a mufloni opustili rezervace a vydali se na výlety. Prohlídky chodí po půlhodinách a ještě to vypadá, že je to málo.

Provádím celý den, běhám jak čečetka. Vypadá to, že se navíc na výlety vydali zejména památkáři a zaměstnanci NPÚ, takže je pozitivní mít někoho kdo historii aspoň trochu rozumí a nezařadí komunismus do 14. století (true story!), na druhou stranu podle toho jakou mají specializaci člověk může čekat odborný otázky o věcech o kterých nic neví. Přijel se podívat i bývalý kastelán se synem a pomlázkou, pročež se všechny dívky a ženy zašily do expozice a jaly se předstírat práci aby nedostaly po zadku. Kastelánka dostala pochvalu za zrestaurované červené salony, které jsou vážně krásné.

Jinak žádný zásadnější zlom. Obávám se, že typické stupidní dotazy jako Je to původní? se objeví taky a brzo. Zatím mě vytočila jenom jedna jinak inteligentní paní s dotazem na "tu templářskou legendu". Na to prostě odpovídat nebudu! Není o pravda! Není to podložené! Nechci o tom slyšet!

Odpoledne jsem sbalila malované vajíčko pro muže a jela si domů uklidnit nervy. Za týden to začne zas.