Ponořeni do muzeologie

Inu, bylo to tak. Na konci září začal semestr na MUNI. A já si zapisovala volitelné předměty. Zapsala jsem si jich hromadu, až mi přišel mail, jestli bych si nezapsala i něco pod tajemným názvem Forum of Museology. Nejprve jsem nechtěla, neb podle rozvrhu mi to kolidovalo, ale pedagožka slíbila, že se to bude konat jenom třikrát, pak proběhne konference a pak padla. A to je něco co chce slyšet každý student co dohání kredity za volitelné předměty.

 
Zapsala jsem si onen osudný předmět. Byla na dvou hodinách a zjistila, že jsem udělala asi nejlepší věc pro svou akademickou kariéru. Konference totiž měla probíhat v půli října za spoluúčasti kolegů z Grazu. Po konferenci jsme měli na určená témata napsat odborný článek, který se bude publikovat v Museologica Brunensia, což je významný odborný časopis (a vy si jej teď jistě všichni předplatíte a budete čekat, kdy se v něm objeví můj článek).

Přípravy na oněch třech hodinách byly trochu hektické. Letos se celá konference zakončená diskuzním kulatým stolem měla totiž konat poprvé. A tak nikdo nevěděl co od toho vlastně čekat. Daly se do pléna témata o kterých jsme měli uvažovat, a přípravy probíhaly. Polovina studentů po zjištění, že budou muset diskutovat anglicky a pak ještě nedej bože anglicky napsat článek (přičemž korektura a pomoc byla všem přislíbena), tak zpanikařili a odhlásili se.
A pak najednou, rozhodně dřív než jsem čekala, nastal konference čas. Naklusala jsem ráno do školy, potkala hromadu svých spolužáků, kteří se taky nakonec nechali přesvědčit, aby se zúčastnili a taky skupinku studentů z Grazu. Naběhli jsme do místnosti, rozdělili se do skupin a začali diskutovat.
Příjemným bonusem bylo, že jsem skončila ve skupince se třemi nejhezčími kolegy z Grazu a diskuze nám tak plynuly mnohem příjemněji.
Tři dny vlastně splynuly v příjemný kolotoč debat, společných obědů, rozhovorů nejenom o muzeologii, ale především o muzeologii, přednášek, workshopů, exkurzí a večerů v barech, kde jsme utužovali neformální vazby.
Já jsem se díky konferenci dostala do vily Tugendhat, kam normálně nemám čas jít a upřímně řečeno, ani finance. Prochodili jsme i Špilberk a některé z výstav. Občas se nám podařilo přesvědčit kurátora aby šel s námi a řekl nám něco o tom jak se výstava připravovala.
Bomba.

Vrcholem klasicky byl ale poslední den, měli jsme v plánu diskuzi nad tématy, které se prolínaly celým setkáním. Ráno jsem se snažila probudit před katedrou a potkala dvě rakouské pedagožky. Prý se bavily se studenty a mám přijet příští rok do Grazu. Že mi na to najdou fondy. Takže super. Asi si udělám postgraduál v Rakousích. Diskuze byla boží. Nikdy mi nedošlo jak málo příležitostí mám pro porovnání zkušeností, dojmů a znalostí. V Čechách studenti neradi diskutují, mám ten dojem. Na obědě jsme vytvořili plán pro tichou revoluci v muzejnictví zespoda. Spojíme se jako studenti a budeme pomalu tlačit a měnit věci, až se nám podaří změnit systém. Našli jsme mnoho paralel mezi situací v Čechách a Rakousku. Není pravda, že se Rakušáci mají líp. Minimálně jejich muzejníci a akademičtí pracovníci jsou na tom stejně jak my. To mě teda moc neuklidnilo.
Certifikát o absolvování celého kulatého stolu a konference, mi ale klidu dodal. Minimálně v akademickém světě se na takové věci dá a může mi to pomoc. Mám ho vystavený.

Každopádně, o co mi jde při psaní tohohle článku - Je hrozně důležité najít lidi, které zajímá to co zajímá vás a napojit se na ně. Ideálně zahraniční kontakty. V Čechách vám toho moc nového nikdo neřekne. Napojte se a nebojte se. Zejména pokud je to něco, na čem vám tak záleží jako mě na muzeologii. Tři dny konference mi pomohli pochopit teoretickou základnu tak, jako se mi to nepovedlo za dva celé semestry.
Proto volám: Muzeologové všech zemí spojte se!

Komentáře